Milí přátelé Aubriety,

dnes si budeme povídat o pramáti, praotci,  jednoduše předchůdci dnešního rajčete, a to o rajčeti divokém (Lycopersicon pimpinellifolium). Ti  znalejší z vás už z latinského názvu  odvodí i další český název pro divoké rajče –  rajče bedrníkolisté (Pimpinella – bedrník).

Hlavní výhoda divokého rajčete je jeho odolnost zejména proti plísním. Dále pak odpadá nutnost pořizovat složité opory. Když divoké rajče nebudete vyvazovat, bude se jednoduše plazit a nebude mu to vůbec vadit. Divoké rajče nemusíte ani zaštipovat pro větší výnos. Nechte ho dle libosti rozvětvit.

Rostliny jsou schopny vytvořit poměrně kompaktní porost a na jeho „dně“ mohou pak drobné plody zahnívat. Jen se sběrem je potíž. Plody, ať už červené nebo žluté jsou malé, tak do velikosti hroznového vína řekla bych a někdy jdou špatně od stopky.

Výnos z těchto rostlin určitě nebude  na kečup. Ovšem výborná budou rajčátka do salátu nebo jen tak. Mají totiž výraznější chuť než běžně pěstované  odrůdy.

Pěstování je stejné jako u klasických, nebo chcete-li vyšlechtěných odrůd rajčat. Předpěstujeme doma na okně a po polovině května vysadíme ven do záhonku. Divoké rajče není mrazuvzdorné. Zálivka i hnojení určitě prospěje (výborný je výluh z kopřiv a skořápky vajec ke kořenům :-)). Mnozí pěstitelé mají tu zkušenost, že se divoké rajče snadno samo vysemení a druhým rokem se na záhonku znovu objeví bez zahradníkova přičinění. Nezbývá než to zkusit a pár rajčátek na záhonku ponechat svému osudu.

Krásné dny příští,

Vaše Aubrieta

Kam dál ?
Domů | Aubrietiny procházky | Aubrietina zahrádka | Aubrietiny nápady | Archiv | Fotogalerie
další podobné články