čtvrtek 26.6.2014

Milí přátelé Aubriety,

většina z nás prožívá zvláštní čas. Čas plný loučení a  bilancování.  Osobně nemám ráda konce. Nejistota a sliby, o kterých předem víme, že je nesplníme, přesto doufáme….Budeme se vídat, budeme si psát…

Tento čas má svoji vůni. Je to vůně lip. Lipových květů na náměstích městeček a vesnic, na školních zahradách, v alejích ke kostelu nebo třeba na Říp.

Květy sbírám, opatrně suším. Nesmí změnit barvu, musí si zachovat vůni a po usušení  musí šustit.  V zimě se čaj z nich bude hodit. Zažene horečku, pomůže na chrapot, podporuje pocení při chřipce a nachlazení. Můžeme ho přidat do směsi třeba s růží šípkovou i bezem. Květy je třeba sbírat včas, hned po rozvití.

Asi není třeba připomínat, že lípa srdčitá ( Tilia cordata ) je náš národní strom. A pouze květy z tohoto druhu jsou vhodné k léčebným účelům. Nebudeme tedy sbírat květy např. lípy americké nebo plstnaté. Ještě květy lípy velkolisté  můžeme sbírat, koneckonců odlišit ji od srdčíité je obtížné a stejně se tyto druhy v přírodě často kříží.

Koho nostalgická nálada  nepřejde ani při sběru lipového květu, může si ještě k  zahnání smutku vyrobit   lipový likér.

Na likér používám gin, ( je jemnější než vodka)  – jednu lahev (0,7l).  Do velké nádoby dám hodně lipových květů (jednu půllitrovou sklenici asi), na kolečka nakrájený pomeranč, cukr podle chuti (cca 20 dkg – mám raději sladší) a vše zaliji ginem. Nechám odležet 14 dní  ( tři dny při pokojové teplotě na světle, pak dám do chladné komory), občas promíchám – na dně se usazuje cukr. Po čtrnácti dnech likér scedím do lahví. Je výborný i ředěný vodou  s ledem, přidaný do pomerančového džusu nebo v zimě do čaje.

O lípě by se dalo povídat dlouho. Je například proslavena svojí dlouhověkostí. Raritní a prý nejstarší je lípa v Kamenici nad Lipou. Byla vysazena v roce 1248. Co ta už všechno viděla.

Hezký zítřek, Vaše Aubrieta