Fittonia verschaffeltii pochází z tropických deštných pralesů Jižní Ameriky a podle toho je třeba se o ni starat.

Na fotografii je zobrazena varieta argyroneura se stříbrnou žilnatinou, existují kultivary s červenou žilnationou nebo s narůžovělými lístky se zeleným okrajem a mnohé další.

Základem pro pěstování by měla být vysoká vzdušná vlhkost, výborné je umístění rostliny v teráriích nebo ozdobných skleněných koulích, pokojových miniskleníčcích. Zde bez problémů navodíme prostředí vlhkého a teplého deštného pralesa.

Fittonie má kompaktní růst, vytváří úhledné „kopečky“ a není třeba ji jakkoliv tvarovat.

Květ je nevýrazný a je dobré ho vyštípnout, aby fittonii zbytečně nevysiloval.

Představíme-li si tropický deštný prales, ihned máme odpověď na otázku nároků fittonie na světlo. Neměla by být vystavena prudkému slunečnímu svitu, vyhovuje světlo rozptýlené, na stinném místě nebude růst kompaktní a rovněž kresba na listech nebude výrazná.

Zálivka by měla být rovnoměrná, kořenový bal nesmí vyschnout, ale pozor na přelití, mohly by uhnít kořeny, nepěstujeme rýži.

Pokud byste chtěli fittonii namnožit pro kámošku, jde to snadno na jaře bylinnými řízky..

Přes léto ji také můžete občas pohnojit hnojivem pro pokojové rostliny. Letnění venku na zahradě příliš nedoporučuji, je citlivá na chlad, prudké slunce a podobně, raději ji nechte doma.

Na příkladu  fittonie si krásně uvědomíme, jak je důležité vědět, z jaké části světa rostlina původně pochází, protože pak okamžitě  známe odpovědi na tři základní otázky – zálivka, světlo, vzdušná vlhkost.

A ještě jedna rada na závěr. Nikdy nenechávejte kytičky v plastových květináčích. Přesaďte je do hliněných. Zemina v nich větrá a vy můžete snadno regulovat zálivku.