Na Hazmburk

12.1.2016 Aubrieta 0 komentářů

Milí přátelé Aubriety,

v zimě je málo práce na zahrádce, o to více času zbývá na výlety. Na jeden takový zimní Vás dnes vezmu. Doufám, že nevadí, že nebude přítomen sníh.

Občas jezdím po dálnici do Lovosic, neb tudy vede cesta do mého milovaného Českého Švýcarska. Z dálky pozoruji zříceninu hradu a říkám si, tam někdy půjdu, až budu mít čas.

A já nedávno ten čas měla a na Hazmburk (tak se ta zřícenina jmenuje) jsem vyrazila. Nemusím podotýkat, že jsem tam byla s tím, co mě stále má rád – je to s podivem :-).

Autem jsme dorazili do vesnice Klapý, přímo na parkoviště pod hradem. Odtud už Vás vede červená značka přímo ku hradu. Nutno upozornit, že cesta byla v tomto ročním období značně blátivá, je dobré si obout pevné boty.

pohled na litoměřické vinice dá na chvíli zapomenout na bláto na botech

V lese jsme nepotkali ani živáčka a ve mně začalo klíčit podezření, že hrad bude uzavřen. Jaká byla má radost, když jsme dorazili k otevřené hradní bráně.

Hned za ní je hradní nádvoří (jestli mi dovolíte ten výraz) a dvě věže, Bílá a Černá. Černá věž je oválná, postavená z tmavého čediče. Ta sloužila jednak k obraně, dále pak jako hladomorna. Vcházelo se do ní po dřevěné pavlači, dnes už se do ní nepodíváte.

Bílá věž je hranatá a po dřevěném schodišti vylezete až nahoru. Věž je plná „hrůzostrašných“ výjevů a tak je vstup jen pro silné povahy.

Z hradních ochozů je kouzelný výhled do kraje, uvnitř zříceniny zase prostor na tajemné procházky.

Klidu nepřidá výstražná cedule. Pravděpodobně je míněna vážně?

První zmínky o hradu jsou z počátku 14.století. Významnou roli pak hrad sehrál v období Husitských válek. V podzemí pod hradem se prý táhnou tajemné chodby do okolních vesnic, jedna z pověstí mluví o mužících, chránících ve sklepeních sudy s výborným vínem, jiná o mocném vojsku, které vyjde národu na pomoc, až bude nejhůř.