Růže se hodí všude. Můžete je pěstovat samostatně v moderní zahradě, společně s levandulí v záhonu ohraničeném zimostrázem v  zahradě klasické  nebo v přírodní zahradě třeba s náprstníkem a rozrazilem.  Růže je keř. Může být nízký, půdopokryvný, samostatně rostoucí do výšky asi 1m nebo vysoký pnoucí –  zde si  musíme  uvědomit, že růže se k opoře sama nepřichytí, je třeba ji vyvazovat.

Aby růže dobře rostly, a to se týká všech odrůd, potřebují bohatou na živiny, propustnou, hlinitou půdu a vzdušné stanoviště.  Půda v okolí růží by měla být stále kyprá. Hnojiva bohatá na dusík přidáváme k rostlinám jen do začátku července, aby pletiva mohla řádně vyzrát. Od konce srpna přidáme draslík pro lepší přípravu na zimu.

Věčnou otázkou je řez růží. První provádíme v období, kdy rozkvétá zlatice. Průběžně během celého léta pak odstraňujeme odkvetlé květy, aby se rostlina zbytečně nevysilovala tvorbou šípků.

Růže bývají často napadány mšicemi, pilatkou, padlím nebo rzí. Preventivně neroste ani nekropte růže na list, nenechávejte spadané listí v okolí růží a nevysazujte růže těsně vedle sebe. Po dešti by měly na vzdušném prostranství snadno oschnout. Už naše babičky vysazovaly do blízkosti růží bylinky a afrikány jako přírodní repelenty.

 

 

Nechci Vás zde zatěžovat podrobným rozdělením odrůd růží, snad jen pár slov o základním členění:

floribundy – vyšlechtěná skupina záhonových růží. Vznikla opakovaným křížením polyant hybridů a čajových růží. jedná se o mnohokvěté růže s poměrně velkými květy.

mnohokvěté růže – polyanthybridy, drobnokvěté, mnohokvěté růže, poměrně odolné

velkokvěté růže – dříve označované jako čajohybridy (Grandiflora), vyšlechtěné v polovině 19.století

ramblery – nenáročné, popínavé růže s Anglie, většinou zdravé a odolné

Kam dál ?

Aubrietiny procházky      Aubrietina zahrádka         Aubrietiny nápady       Archiv příspěvků      Fotogalerie

další podobné články