Milí přátelé Aubriety,

vítejte ve světě „masožravek“. Povídat si budeme o často pěstované špirlici, chcete-li latinsky Sarracenii.

Špirlice lákala na tvar svých listů botaniky už v 18. století, název Sarracenia dal rostlinám sám Carl Linné. Detailním a dlouhodobým pozorováním bylo zjištěno, že láčkovité listy jsou dokonalou pastí pro hmyz.

Nahoře široké, směrem dolů se zužující listy jsou v horní části opatřeny tzv víčkem s nektarovými žlázami – ty hmyz vábí, navíc je víčko opatřeno chloupky – ty navádí hmyz směrem dolů, do zužující se trubice.

Zde, v dolní části rostliny,  je hmyz tráven. Trubice je velice hladká a hmyz není schopen se po ní vyšplhat vzhůru. Navíc se mu na hmyzí nožky lepí mikroskopické voskové destičky z vnitřního povrchu trubice. Jak důmyslné.

Sarracenie jsou vytrvalé rostliny. Původní jsou na východě USA, ve volné přírodě se s nimi můžete setkat i ve Skotsku. Mají rády hodně vlhké půdy až bažiny. Krásně se budou vyjímat na břehu přírodního jezírka.

Ano, čtete správně,  pěstovat je můžete i v našich podmínkách.  Mrazuvzdorné druhy celoročně venku, choulostivé doma ve skleníku, třeba jen malém, pokojovém.

Špirlice se  dobře kříží,( dělají to jak botanici tak i špirlice mezi sebou)  Bylo vypěstováno velké množství druhů a kultivarů. Od teplomilných  (S.leucophylla, S.minor) až po velice odolné,  mrazuvzdorné (S.purpurea).

Ať pěstujeme doma nebo venku, špirlice mají rády  mokrý až bažinatý substrát a s tím spojenou vysokou vlhkost vzduchu. U venku pěstovaných druhů však pozor na zimní období, zde přílišná vlhkost není vítána, u  pokojových druhů pak v zimě pěstitele často trápí nedostatek světla, který při vysoké vlhkosti může způsobit houbovitá onemocnění.

Sarracenie milují kyselé půdy s obsahem rašeliny. Nechte jim velký prostor pro kořeny, jejich kořenový systém tvořený oddenky je velice rozsáhlý, nádoby používejte široké, venku počítejte s tím, že se rostlina značně rozroste. Krásným příkladem pro pěstování může být Botanická zahrada v Troji, zde se špirlici v rašeliništi na pokraji okrasného mokřadu výborně daří.

Rostlinky nehnojíme, uloví si své vitamíny samy. Některé (S.psittacina), co mají láčky v úrovni vody nebo substrátu  „snědí“ i plže.

Pokud budete chtít dát část Vaší špirlice kamarádce, jde to velice snadno, kousek s oddenkem jí odkopněte.Lze praktikovat i množení semenem, ale je velice zdlouhavé, klíčení může trvat několik měsíců, semena sejeme brzy z jara.

Vaše Aubrieta

Kam dál ?
Domů | Aubrietiny procházky | Aubrietina zahrádka | Aubrietiny nápady | Archiv | Fotogalerie
další podobné články