Mocinky moc jsem chtěla napsat článek o svatém Martinovi.

 

 O významné  křesťanské postavě, o člověku, který rozťal svůj kabát ve dví, aby se o něj rozdělil s chudákem.

 

O patronu koní a vinařů.

Připojila bych  zajímavost, jako že se dříve dávala kůže z husích nohou do střevíců, aby se nohy nepotily – na toto téma jsem chtěla rozvinout polemiku. Psala bych bývala o tom, proč se na svatého Martina peče husa a jak moc máme rádi mladé víno.

 

 

 

 

 Ale nenapsala jsem nic. Prostě jsem to nestihla.  Řečeno moderním slovníkem, prostě jsem prokrastinovala – pro neznalé – jinou, v tu chvíli pro mne zábavnější činností jsem oddalovala povinnost. Jednoduše brouzdala jsem si po internetu, vařila si kafíčko, telefonovala…..

I kdybych byla bývala povídání napsala včas, chyběla by fotečka. Měla jsem totiž v úmyslu textík doplnit fotem rotundy svatého Martina na Vyšehradě.

Nejhorší na tom však je, že jsem si celou skutečnost omluvila tím, že informace o Martinovi si každý vygoogluje sám.

Co ale v počítači nenajdete, je procházka . Procházka v krásném podzimním dni  třeba po Vyšehradě nebo po lese, alejí a pak  po poli, po hrázi okolo rybníka…

 

 

Tak se na ni vydejte, třeba po práci nebo po snídani, prostě když budete mít chuť. Udělejte si malé zastavení v čase, vykoupejte si duši.

 

 

Vaše Aubrieta

 

 

 

 

 

 

 

 

PS   vysvětlivky – v textu jsou použity moderní výrazy

Mocinky moc = hodně, moc

Fotečka=fotografie