Včera jsem kropila zahrádku okolo jezírka a slyším samé „žbluňk“ Napočítala jsem snad deset žab.

A tak si říkám, asi je jim tu dobře. Postupně, krok za krokem jsem vytvořila malý rodinný biotop – místo šetrné k přírodě, místo, kde je dobře rostlinám i živočichům. Všichni jsou vítáni. Dříve jsme se v jezírku koupali, vodu filtrovali, chemii sypali, dno luxovali.  Vysilující. Navíc jsme se s postupujícím létem koupali v čím dál tím silnějším roztoku SAVA , na dně ležel vločkovač – nějaká látka, která na sebe chytá nečistoty. A tak jsem jedno jaro jezírko nevyčistila. Na dně jsem nechala vrstvu listí a do ní opatrně uložila vodní kosatec.

Byl to pokus. A vyšel. Kosatec vykvetl. Přibyla k němu bílá  kala po babičce a další okrově kvetoucí kala.   Zkusila jsem i babelku a tokozelku.

Vedle ve vesnici chtěli modrou skalicí odstranit z rybníka žabinec (okřehek menší, Lemna minor) i zachránila  jsem  ho trochu. Je totiž významnou potravou pro vodní ptáky a svědčí o dobré kvalitě vody. Rychle se u nás zabydlel a vyřešil moje obavy o žáby.

Ty totiž do jezírka ochotně skočili, po jeho hladkých stěnách však nemohli ven. Dávala jsem na hladinu všelijaká prkénka, ale oč je žabinec lepší. Nožky žabek se o něj snadno opřou , žáby se pohodlně nadechnou a pohodlně chytnou komára.

A tak mám zase radost. Užijte si vedro, dlouho nebude.

Vaše Aubrieta

V následujících dvou příspěvcích si můžete přečíst něco o žlutém kosatci a babelce.