Dáme malý povánoční výlet zasněženou krajinou středních Čech. Romantickou cestu  jsem objevila zcela náhodou při šmejdění „myší po mapě“.  Mám to štěstí, že mé spoluputovníky nemusím dlouho přesvědčovat o nutnosti výletu, zvláště ten čtyřnohý se těší pořád.

Vyrazili jsme. Cesta nás zavedla do vesnice Lhota,  Pražákům  nemusím představovat – ti teď  mohou následující odstavec přeskočit.

Vesnice Lhota by nebyla tak významná, kdyby u ní neleželo kouzelné stejnojmenné jezero. To totiž slouží jako přírodní koupaliště pro všechny z Prahy a okolí. Háček je v tom, že romantika úměrně klesá s počtem návštěvníků.  Místní obyvatelé se  v létě moc těší na sníh nebo touží po dešti, ale to je jen malá vsuvka pro neznalé věci.

Ve Lhotě jsme nezastavili, pokračovali jsme do obce Dřísy. Záměrně se vyhýbám teď i v budoucnu  jakémukoliv skloňování názvu, protože nevím, jak je to správně a nechci prznit.

Zaparkovali jsme na náměstíčku a vydali jsme se na pouť kolem malých sakrálních památek.  Jako první hned za vesnicí stojí Boží muka.

Od nich nás cesta vedla dál až ke kapličce v horním lese.

Je citlivě opravena a v létě si na lavičce můžete dát i svačinku.

Odtud jsem už zahlédla zalesněný vršek Cecemina  a po chvíli začala vykukovat i věžička kaple svatého Jana Křtitele.

 

Procházka by krásně ubíhala, kdyby mne neznepokojovaly neustále se objevující stopy medvěda ??

Tak krásně si uměli naši předkové vybrat místo pro svoje stavby. Kaple stojí na vrchu už od roku 1750 a je vyhlášena národní kulturní památkou, byla opravena a znovu vysvěcena v roce 2002.

Nečekala jsem vinici hned za kaplí. Kousek Moravy uprostřed Čech. Kolik toho člověk (teda já, vy třeba jo ) neví. Je to první vinice v Čechách a založena byla už za vlády Přemyslovců. Na dějepis jsem nikdy nebyla dobrá.

Ovšem jak už to bývá, ta původní vinice  byla zrušena, vše zpustlo a teprve v současnosti probíhá pokus o obnovení vinice sv.Václava, tak se totiž vinice od nepaměti jmenuje.

K těmto místům se zajímavou historií se váží i  pověsti, najdete je ZDE.

Po dostatečném prozkoumání místa jsme se vydali po modré až do Nedomic, kde nás nemile překvapili rozoráním polní cesty, po které jsme měli v plánu jít. Šli jsme stejně, ale brázdy byly opravdu jak z učebnice.

Uklidnilo mě,  že   stopy medvěda zmizely a byly nahrazeny stopou u nás obvyklého neškodného  zajíce a pravděpodobně drozda.

Zbývá dodat, že procházka je vhodná pro všechny, vezměte si staré boty, půda je v těch místech úrodná, jílovitá. Pro psy je vhodná taky, pokud se nebojí medvěda

Vaše Aubrieta

 

Kam dál ?
Domů | Aubrietiny procházky | Aubrietina zahrádka | Aubrietiny nápady | Archiv | Fotogalerie