Milí přátelé Aubriety,

původně jsem chtěla psát o tom, jak jsme vylezli na Sněžník. Ale nemůžu, protože musím napsat o květnatci.  Úvodem upozorňuji, že následující článek je jen pro silné povahy s dobrým žaludkem.

Květnatec Archerův (Clathrus archeri)  mi způsobil v sobotu šok. Myslela jsem, že máme na zahrádce vetřelce, který se prudce vrhne na obličej někoho z nás, vystrčí ze svého nitra chapadlo a pronikne jeho  ústy přímo do žaludku, kde zaseje své semeno. Nebo jak to bylo v tom filmu, přesně nevím….

Opatrně jsme se přibližovali k objektu, který  odporně páchl po zkaženém masu. Byl pokrytý slizem a usedali na něj mouchy, některé žily i v jeho útrobách. Rudá barva upoutala už na dálku a flekatá chapadla působila hrůzostrašně.

Až po chvíli jsem se odhodlala dojít pro Nikonka a celou příšeru pro Vás vyfotit. Pomocí lup (ty mi dal ten, co mě má rád) Vám mohu ukázat i samotné nitro květnatce.

Dostal se k nám až z Austrálie na počátku 20. století se zásilkou ovčí vlny snad, ve které byly jeho výtrusy . On snad není úplně jedovatý, ale kdo by ho jedl, že.

Vyrůstá z jakéhosi vajíčka  – promiňte, ale květnatce jsem nevydloubla, on fakt smrdí – tak vejce neuvidíte.  V počátcích růstu může vzdáleně připomínat hadovku smrdutou.

Na svůj zápach vábí mouchy a ty pak roznášejí výtrusy dál a dál.  Květnatec Archerův roste v koloniích, můžu se tedy  těšit na další exempláře na mé milované  zahrádce.

Krásné dny příští, třeba taky něco najdete

Vaše Aubrieta