Milí přátelé Aubriety,

mohlo by se zdát, že jsem se dlouho neocitala v jiných světech, že mne  plavba s kapitánem Cookem na počátku března zcela vysílila. (ZDE)

Ale není tomu tak. Honila jsem psychicky narušené zločince v Norsku a ve Velké Britanii a tím Vás tady nechci zatěžovat.

Za řeč stojí až můj poslední pobyt. Žila jsem totiž na samotách v horách Bílých Karpat,  u Starého Hrozenkova,  mezi bohyněmi.  Mými přítelkyněmi se stala Surmena, Dora Idesová a mnohé další. Učily mne kouzlit a čarovat s bylinami, svolávat v dobrém všelijaké přírodní síly.

Vyprávěly mi historii svých rodů v  časech válečných i v nedávných padesátých letech. To mne děsilo, nerada se ocitám v těch dobách.

Krásné bylo ale putování od chalupy k chalupě,  uctívání přírody, která nám pomáhá, protože jsme její součástí. Tanec o Svatojánské noci byl nezapomenutelný. Ovšem když jsme nesly nákup zdola z vesnice nahoru na Bedovou, v prudkém dešti nebo větru, v těch chvílích jsem blahořečila mírný fuk z  klimatizace metra.

(Kateřina Tučková – Žítkovské bohyně)

Vaše Aubrieta

Fotogalerii ke knížce naleznete třeba ZDE