Milí přátelé Aubriety,

mnozí z Vás jistě správně z názvu příspěvku uhádli, že dnes se vydáme na Kokořínsko. Projdeme jen  nepatrný úsek z mnoha turistických tras, které tento kraj nabízí. Všechny jsou osobité, krásné a půvabné.  Poodhalíme  trochu ze zdejší přírody, bude to jen  malý odpolední výlet.

Začneme na modré značce, kousek za vesnicí Romanov. Hned za prvním ukazatelem nás pobaví Švédský val. My, co jsme nebyli na vojně, žádný val nevidíme, zato dřevěnou loutku za plotem ano. Kdo chce, může se v momentě stát švédským vojákem, k dispozici je volná přilba. (Tu jsem bohužel nevyfotila, nechte se překvapit )

Následuje ulička z pískovcových kamenů. Nadchla všechny, dobře, že jsme šli.

 

Přicházíme k Obří hlavě a Žábě.   Hledí tu  do daleka už od nepaměti. Jak krátký je život člověka v poměru k tomu jejich?

Následuje procházka lesem, ty lupy na foťáku mě hodně baví.  Mám pro Vás makro bublinky v ledu a trochu toho mechu.

Po chvíli na nás vykoukl  hlavní důvod našeho výletu, Pokličky. A nezklamaly. Navíc mi přálo sluníčko. Fascinující jsou „zahrádky“ které na vršku pokliček vznikly.

Musím Vás  trochu poučit. Mšenské Pokličky patří k nejvýznamnějším skalním útvarům Kokořínska. Příčinou jejich vzniku je to, že se pískovcová skála skládá z různých druhů pískovce, s různou odolností vůči erozím (vlivu vnějšího prostředí na horninu).

Vršek, takzvaná poklice je nejodolnější.  Ovšem problém je v tom, že postupně dojde k úplnému vydrolení skály pod ní, tedy té části, na které poklička stojí a ta logicky následkem toho spadne do údolí.

Pevně jsem věřila, že tato situace hned tak nenastane( dokonce si myslím, že mě poklička přežije ) a dovolila jsem si ji vyfotit i odspodu.

Pokračujeme dál k dalšímu přírodnímu skvostu.  Tentokrát se napojíme na červenou turistickou značku. Projdeme po dřevěných lávkách Mokřadem Liběchovky a Pšovky. Je zařazen k významným mokřadům celého světa. To je myslím velká pocta. Proto se zde prosím chovejte s láskou k přírodě. Potichu a tak, abyste po sobě zanechali co nejméně stop. Nerušte čolka ani ropuchu, neškubejte leknín. Ti všichni tady krom jiných bydlí.  Zvláště skokan skřehotavý a mlok skvrnitý jsou velice vzácní.

Konečně se dostáváme do Ráje,  i když si to mnozí z nás nezaslouží. Opravené podstávkové domy potěší a výstup do kopce, teď už po žluté, lehce vysílí.

 

Po loukách a lesích naši pouť zakončíme ve skalním bludišti. Někteří překonávají strach a spouští se s pomocí řetězů dolů mezi skály. Aubrietě kloužou boty.

Byl to výlet, který opět přesvědčil o obrovské různorodosti naší země. Je to výlet vhodný pro všechny s dobrou obuví nebo s vytrénovanými  a odolnými tlapkami, tím myslím třeba psy.

Vaše Aubrieta

Kam dál ?
Domů | Aubrietiny procházky | Aubrietina zahrádka | Aubrietiny nápady | Archiv | Fotogalerie
další podobné články